MOVEART – kde se vzal?

Mám pocit, že všechny zásadní věci, který daly směr a tvar mému současnému životu, nikdy nevznikaly pozvolna, postupně, s rozvahou zrajíce – tak, jak by si to člověk ideálně představoval. Vždycky na mě „odněkud“ spadly, jedno impulzivní rozhodnutí, všechno bylo najednou jinak a já se za jízdy teprve učila řídit káru, ve které už jsem seděla a hnala se nadšeně vpřed.

V devatenácti jsem poprvé odjela do Afriky, s misí zachránit svět. Bylo to navzdory obrovskému strachu mých rodičů a jejich přesvědčování, že na takové cesty mám přece ještě spoustu času. Co se týče času, nikdy jsem neměla a nemám pocit, že bych ho měla dost. Naopak si myslím, že život je tak krátkej, že není čas čekat.

První cesta do Afriky pro mě byla pecka a myslím, že to mnou dost zamávalo. Především o myšlenku na záchranu světa jsem dost brzo přišla a jsem za to opravdu ráda. Zároveň pro mě byla velkým impulzem a motivací k objevování afrického tance, protože bylo velkou náhodou, že jsem jela zachraňovat svět zrovna do západoafrické Guiney, která je doslova epicentrem africké taneční a hudební kultury.

Následovaly další cesty – už především za tancem a už i společně s mým mužem – bubeníkem, kterého jsem mimochodem poznala na kurzu afrického tance. Zkrátka se zdálo, že to do sebe všechno až podezřele dobře zapadá. A taky, že jo. Do tří let od první cesty do Afriky jsem začala sama učit africký tanec a vznikl projekt Denbaya, prezentující naše tanečně-hudební aktivity v Brně. Tohle je první krok, který vnímám na cestě k MOVE ARTU.

Druhý impulz, který se pojí s jeho vznikem, přišel v roce 2012. Tehdy, coby sociální pracovnice, jsem měla pocit, že v Brně je hrozně slabá nabídka vzdělávacích kurzů, které by stály zato a kde by se člověk fakt něco naučil. Protože jsem jako zaměstnanec měla ze zákona vzdělávání povinné, celkem jsem tím trpěla, a proto jsem se jednoho dne rozhodla, že založím vlastní vzdělávací agenturu.

Odešla jsem ze zaměstnání, opět navzdory obavám mých rodičů, kteří považovali za neuvážené a nerozumné v tak nízkém věku opustit jistotu zaměstnaneckého poměru a vrhnout se do neznáma. Jenže fakt je, že jindy, než v tomto věku, už na to člověk těžko má koule. Takže díky bohu, že se to stalo. Nebylo tak snadný, jak jsem si představovala. Bylo to těžký a občas to nešlo. Ale občas zase jo, a tak vznikla BOA vzdělávací agentura. Nejdřív nabízela čistě kurzy pro pomáhající profese s akreditací MPSV. Postupně jsem ale čím dál víc začala přimíchávat i další kurzy, zaměřené víc na umění a témata, který mě aktuálně zajímaly.

Třetím a posledním velkým impulzem byl červen 2014, kdy jsem se jen tak ze zvědavosti podívala na stránky sReality. Ozvala jsem se na první inzerát, kterej na mě vyskočil a ještě ten den jsem si pronajala prostor v Brně na Masarykově 32. Tak vznikla Bosorka – taneční a vzdělávací studio.

Tak je tady máme – tři patníky, který mě přivedly až sem. Tři projekty, který mě zformovaly do této podoby a do okamžiku, kdy jsem se rozhodla pro zrod MOVE ARTU. Domu, ke kterému tyto patníky vedou, stolu, u kterého všichni zasednou ke společné hostině. Když se na to teda dívám s odstupem času – tři impulzivní rozhodnutí způsobily, že se něco začalo utvářet pozvolna, postupně a právě to dozrálo do své konečné podoby.

Už na jedněch stránkách –  koukněte na to, co v životě dělám a co mě baví. Dělám to pro vás a díky vám!