BLOG

TVOŘIVOST je vnitřní zdroj, ne koupená značka

Ve Francii jsem se setkala s „terapeutickou“ metodou nabízející 10ti denní pobyt na Bali, ze kterého se vrátíte jako nový člověk. Nejen, že se změní vaše osobnost, ale naučíte se kompletně danou metodu do hloubky a navíc získáte certifikaci i pro její výuku. Cena tohoto pobytu je několikanásobek průměrné měsíční mzdy. Když jsem si o náplni této metody četla víc, došla jsem...

PRVNÍ SVOBODNÁ GENERACE A NAŠE DĚTI aneb Co chceme a co už ne

Kdo z naší generace touží po tom, chodit 5 dní v týdnu na 8 hodin do práce? A co teprve z generace následující? „Ti mladí dnes vůbec nechtějí pracovat. Neví, co je to opravdová dřina“, slýchám často od svých rodičů a jejich vrstevníků. Co to ale ve skutečnosti znamená? Že nechtějí strávit třetinu života v práci, která je bude v lepším případě tak nějak průměrně...

CO BUDE? NIC. O změně, která mi změnila život.

Léto se blíží do finiše a mně chodí pořád víc dotazů, jak to bude s pravidelnýma kurzama od září. Přišlo taky pár dotazů, jestli se zase pustím do provozu nějakýho studia, včetně konkrétních návrhů na prostory. Pravda je, že co jsme se vrátili z naší velké cesty, chvíli jsem nad tím uvažovala. Jakože co teď bude a jestli to mám zase všechno...

„PRACOVNÍCI ULICE“ – kličkování mezi uměním a zákonem

Už dva měsíce nás živí pouliční hudba. Řekla bych, že spolu s prostitucí a žebráním patří pouliční umění k nejstarším řemeslům, která lidi provozují od nepaměti. K řemeslům, který byly vždycky tak nějak mimo hlavní proud, mimo všechny oficiality, neuchopená či neuchopitelná. Víceméně divoká, protože místem jejich provozování je ulice. Můžeme mluvit o umění, pokud vyloučíme žebrání. Můžeme mluvit o vznešeném...

PĚT ORGÁNŮ – v medicíně, v tanci, v životě

Když jsem byla malá, slyšela jsem o případu nějakého těžce nemocného chlapce, kterému už lékaři nedávali žádnou naději na přežití. On se ale najednou zázračně uzdravil. Sám potom řekl, že když už medicína nemohla nabídnout žádný způsob léčby, vymyslel si svoje postavy bojovníků, které několikrát denně posílal do svého těla, představoval si, jak bojují s jeho nemocí a postupně ji...

GUINEJSKO – ČESKÉ PŘÁTELSTVÍ aneb Příběh s nadějným koncem

„Co třeba tahle holčina?“ stálo v mailu, jehož přílohou byla fotka Fatoumaty v šatkách a plastových sandálech. Další popis byl obdobný, jako u většiny guinejských dětí z nejchudších rodin: „Otec má jen příležitostná zaměstnání, matka je negramotná a bez zaměstnání. Celá rodina (3 sourozenci) žije pohromadě v jedné místnosti bez vody a elektřiny. Rodiče nemají prostředky zaplatit svým dětem školní docházku.“ Takto proběhlo...

O KONCI BOSORKY: Volání divočiny a Domeček z karet

Myslím, že jedním z nejtěžších úkolů člověka je, vymanit se z představ a očekávání svých rodičů. Zvlášť, když oni jsou super úspěšní podnikatelé a vy se rozhodnete žít v lesní chatě a živit se něčím takovým, jako jsou taneční kurzy a bubnování. Z tlaku představ a očekávání tady ale vůbec nechci vinit svoje skvělý rodiče. Jde o tlak, kterej si vytvářím sama v sobě, představy o tom,...

Malý princ a pravidla stopu

Bylo léto 2009, s Jirkou jsme stáli na malé rumunské silnici a stopovali neznámo kam. Najednou jsme si všimli, že v tom nejsme sami – na obzoru se objevil kluk se stejným cílem necílem. Když nás uviděl, přestal stopovat a šel přímo k nám. Byl zvláštní – takovej ten typ, kdy si netroufáte odhadnout, jestli je mu 15 nebo 30, přes rameno...

taneční lekce pro děti s Downovým syndromem

Učitelé JINAKOSTI

Kamarádce bylo ve 3. Měsíci těhotenství sděleno podezření na přítomnost Downova syndromu u jejího dítěte. Měla 2 možnosti – přijmout, že i tato varianta existuje a prostě dál nosit své dítě nebo absolvovat další, nákladné, ale už o dost přesnější testy. Chtěla si nechat všechno v klidu projít hlavou, promluvit si o tom s rodinou…To, co následovalo, ale vůbec nečekala. V celé rodině se...

O ODVAZE, KOLEJÍCH A SVOBODĚ

My všichni, kdo vedeme lekce nějaké taneční nebo pohybové formy, se často setkáváme se studem. Je to taková hranice, kterou má sice každý trochu jinde, ale v rámci naší kultury většinou pořád dost blízko. Za touto hranicí už se necítíme komfortně, naše tělo je vydáno na pospas něčemu neznámému, mysl se snaží zanalyzovat situaci, ale nedaří se jí...