O ODVAZE, KOLEJÍCH A SVOBODĚ

Alena Chládková

My všichni, kdo vedeme lekce nějaké taneční nebo pohybové formy, se často setkáváme se studem. Je to taková hranice, kterou má sice každý trochu jinde, ale v rámci naší kultury většinou pořád dost blízko. Za touto hranicí už se necítíme komfortně, naše tělo je vydáno na pospas něčemu neznámému, mysl se snaží zanalyzovat situaci, ale nedaří se jí to…Jsme v „nové zemi“, nevíme, jak se chovat a stydíme se za to.

Jedna z věcí, která mě vždycky fascinovala při mých cestách do Afriky, je veliká odvaha a svoboda ve vyjadřování emocí, sexuality, volnění se v tanci a pohybu…U nás cítím komunikaci skrze tělo jako zamčenou. A to nejen u mnoha lidí, se kterými se setkávám na svých kurzech, ale v mnoha směrech i u sebe. Jak je to možný, když tančím už 12 let, mám za sebou 4 roky studia taneční pohybové terapie a desítky dalších kurzů? Je to zkrátka kultura, prostředí, ve kterém jsem vyrostla, kde se nescházejí každý večer sousedi na ulici, aby si spolu zahráli a zatančili a kde je zvykem emoce držet na uzdě. Prostředí, kde je dětem dáváno snad všechno, ale tak málo svobody!

Do devatenácti let jsem strávila většinu času svých všedních dní v institucích, kde nebyl téměř žádný pohyb, a když, tak jen výkonnostní a na známky. Žádný prostor pro rozvoj vlastní kreativity, sebevědomí, odvahy. Jsou to vyjeté koleje a sestoupit z nich je riskantní. Takže se v tom pokračuje i přesto, že tolik lidí dělá celý život něco, co je nebaví, jsou ve stresu, nežijí život tak, jak by chtěli a vlastně ani neví, jak by to chtěli, protože nemají čas se nad tím zamyslet.

Chci říct, že jsem šťastná. Že svůj život žiju podle sebe a že mě baví. Bojuju se studem a neustále se učím být odvážnější. Tanec je mým největším učitelem, rebelem, průvodcem do úplně nových krajin. Je tím, kdo dokáže měnit. Tělo je náš nejmocnější nástroj a učit se mu naslouchat je cesta ke svobodě.

Přeju vám léto plné tance a cest „za hranice“!

 Alena Chládková